Shodou okolností máme ve svém okolí dva kamarády, kteří si našli ruské přítelkyně. První kamarád potkal ruskou slečnu v Čechách. Byl s námi v Řecku na Erasmu, v Nepálu, na Islandu. Při plánování letošního treku byl jistým účastníkem. Pak nadhodil, že má novou slečnu, že je skvělá a z Ruska. Pak se čtyři měsíce neozval. Na sraz, kde se domlouvala cesta a letenky, dorazil se slečnou. Při příchodu potvrdil, že určitě jede a slečna ho podporovala. Tím pádem nás trošku překvapila verze číslo dvě (takzvaná třípivová), kdy nám oznámili, že slečna jede s ním. To ale nebylo nic proti tomu, jak nás zaskočila verze číslo tři (takzvaná šestipivová), kdy nám ruská dívka oznámila, že nechápe, proč jedeme do Nepálu a že si myslí, že bychom měli jet všichni na Kavkaz. Hospoda ztichla. Chmurně jsme upřeli své pohledy do piv a ještě chmurněji se napili. Těsně po této akci byla Ruska požádána o ruku (přesněji: rozhodla se, že chce být požádána), kamarád koupil byt a termín svatby byl stanoven na první víkend po našem odletu.
Druhý si přivedl slečnu z Ruska. Ještě naposledy s námi jel na lyže, kde večery trávil na skypu a chatováním. Když jsme mu sebrali mobil i tablet, skoro nás zabil. Další rok už nejel, lyžování už ho nebavilo. Ale koupil nový velký byt. Další rok opět nejel, lyžování ho nadále nebavilo. Místo toho slečna otěhotněla a on koupil nový velký barák. Pokud to takto půjde dále, lyžování ho i nadále nebude bavit a on příští rok koupí letiště. Nebo zámek. Nebo Pražský hrad.
Prováděli jsme mezinárodní výzkumy, organizovali workshopy, přednášeli na kongresech, dělali brutální brainstormingy, ale stejně jsme nenašli odpověď na otázku: Jak to ty ruský holky dělají?
Článek je součástí připravovaného deníku z Kanchenjunga treku a vyjadřuje pouze subjektivní pocity autora. Jakákoliv podobnost s živými- či teď už možná mrtvými- osobami je čistě náhodná.